Podzemní pískovna Indiánka

Podzemní pískovna Indiánka v Hloubětíně patří k největším podzemním lomům na území Prahy.

Jako Indiánka bývá označován systém chodeb podzemní pískovny v Praze Hloubětíně, resp. Bažantnici. Středně rozsáhlý systém podzemních prostor je od roku 2016 prázdný a veřejnosti nepřístupný.

Historie

Původ pískovny Indiánky lze odhadnout odobně jako založení dalších menších či větších povrchových a hlubinných pískoven v blízkém (podkovovitý lom Bažantnice) i vzdálenějším (celý pískovcový pás mezi Hloubětínem a Letňany) na 2. polovinu 19. století. Tedy období, kdy docházelo k masivnímu rozšiřování Prahy a potřebě stavebních hmot, mezi které patřil také místní písek. Těžba pravděpodobně skončila v polovině 20. století a objekt zůstal opuštěný a nevyužívaný až do počátku 21. století, kdy se v něm zabydlelo několik lidí bez domova. Protože postupně došlo k zavalení několika vstupů (v roce 2018 zůstává přístupný jediný vstup) a objekt se stal poměrně nebezpečným, byl v roce 2016 vstup sanován a uzamčen ocelovou mříží.

Popis

V podkovovitém zalesněném areálu Bažantnice se nachází celá řada menších nadzemních i podzemních děl, která sloužila v minulosti k těžbě písku. Po opuštění děl v polovině 20. století docházíé postupně k erozi svahu a zavalování chodeb, k čemuž přispívají také bezdomovci, kteří některé prostory osídlili, zejména rozděláváním ohňů v podzemí. V roce 2018 zůstával nejrozsáhlejším přístupným systémem chodeb podzemní lom Indiánka.

Lom v pískovcovém masivu je tvořen v zásadě jedinou chodbou, vedoucí přibližně rovnoběžně s úbočím lomu, na jeho východní straně. Tato chodba se po délce (cca 50 m) rozšiřuje do čtyř menších sálů se stropem podpřeným neodtěženými pískovcovými pilíři. Podle skupiny speleologů (Jiří Bruthans, Michal Kolčava, Štěpán Křtěnský, Petr Novák, David Kaifoš), která v roce 1994 pískovnu zaměřila, byly nazvány sály postupně Vstupní síň, Myslivecká síň a Bezdomovcova síň (poslední sál zůstal bez názvu). Z hlavní chodby o výšce okolo 2 m vybíhá nepravidelná změť slepých odboček převážně východním směrem.

Patrně nepravidelný půdorys chodeb a četné závaly daly xvzniknout místní legendě, že podzemí indiánky je propojeno nejenom s nedalekým podzemním lomem Bílý kůň, ale další chodbou až se sklepeními pod Starou Boleslaví, vzdálenou odsud přesně 12 km. Na počátku 19. století touto chodbou údajně projel při svém válečném tažení sám Napoleon. O tom, že je legenda mezi staršími lidmi stále živá, svědčí přesvědčivé výpovědi starousedlíků, kteří do podzemí pronikali od dětských let.

Od roku 2016 je portál díky Ministerstvu životního prostředí zajištěn bytelnou a současně zdobnou ocelovou mříží.

Dovnitř se dostane jen ten, kdo disponuje příslušným klíčem - díky tomu ustala předchozí devastace podzemních prostor.

Přidržíme-li se názvosloví skupiny, která podzemí zmapovala, hledíme právě do polozasutých chodeb Bezdomovcovy síně směrem k Vinnetouově plazivce.

Ačkoliv nebylo narozdíl od Bílého koně podzemí v Indiánce vyvápněno, přesto nabízí zajímavou vícebarevnou podívanou.

Nepravidelný půdorys (na snímku Myslivecká síň) na první pohled vypadá, jako by tu bylo lze zabloudit. Nebylo, Indiánka je nerozsáhlá. Kdo najde Menharta?

Průhled z Myslivecké do Bezdomovcovy síně vypadá tak trošku jako pohled do lidského krku.

Zadní část Bezdomovcovy síně patří k těm méně zaneřáděným odpadem.

Za pilířem vlevo vzadu vybíhá ze síně slepá chodba, která naznačuje, kudy (by) mohly chodby pokračovat až k Bílému koni.

Malebný pohled na čtyři chodby mezi Bezdomovcovou síní a Kosťovou chodbou.

Ještě jednou zadní část Bezdomovcovy síně připomínající svým tvarem miniaturní tokamak.

Z pražského podzemí se loučí průzkumnící Správného směru!

Zdroje

1. Novák, P.; Kolčava M.: Indiánka. Dostupné z http://old.speleo.cz/soubory/speleo/sp15/indian.htm.

Komentáře: